Za jeden ze základních znaků dobré výchovy je považováno i slušné chování, a to nejen u dětí, ale i u dospělých. V některých situacích pak máme nejrůznější společenská pravidla, kterými bychom se měli řídit, abychom si neudělali ostudu. I to je důvod, proč existují celé publikace o tom, jak se v různých situacích správně chovat.
Výše uvedené však neplatí pouze pro skutečný svět, ale i pro ten virtuální. Vzhledem k tomu, že i na internetu spolu hovoří mnohdy i úplně cizí lidé, je pochopitelné, že i zde existují určité společenské normy, jakási internetová etiketa, známá také pod názvem „netiketa“.
Ta se z valné části zabývá komentováním na nejrůznějších fórech a sociálních sítích, vzhledem k tomu, že to jsou nejčastější místa, kde spolu cizí lidé komunikují. A je dobré vědět, jak vyjádřit svůj názor důrazně, avšak slušně a s respektem ke svému protějšku.
V první řadě je zde například problém, jak vyjádřit různé zabarvení a intonaci hlasu v psané podobě. Proto existují určité ustálené nepsané normy, které se v tomto případě dodržují.
Mezi tu nejzásadnější patří fakt, že text psaný velkými písmeny znamená buď křik, nebo přidání na důrazu u dané informace. Zde záleží na kontextu a na tom, zda je velkými písmeny psán celý příspěvek či pouze slovo či dvě. Toto bychom měli používat opatrně, a rozhodně je dobré nepsat Caps Lockem každý svůj příspěvek. Pak totiž ztrácí na účinnost, asi jako když někdo neustále křičí – také mu po chvíli přestanete věnovat pozornost, bez ohledu na to, co říká.
Mnohem složitější je pak vyjádřit věci jako jsou ironie či sarkasmus. Ty totiž poznáváme nejčastěji právě podle tónu hlasu, kterým danou věc řekneme. V psané podobě je pak možné využít změněného písma, avšak nejčastěji se dává onen výraz do uvozovek či asterisků.
Výše uvedené jsou samozřejmě pouhé naprosté základy. Je zde mnoho dalších věcí, například otázka tykání. Přesto však platí, podobně jako v reálném světě, že se slušným chováním jen málokdy šlápneme vedle.
_6.png)
